Toto sdílení bude o mé osobní cestě. Cestě, která byla plná pupínků, zoufalství, slz i naděje. Mastná pleť a akné mě provázely už od puberty a dlouho jsem měla pocit, že nikdy nebudu mít tvář bez pupínku. Každý nový den přinesl nový boláček. A spolu s ním i pocit dalšího selhání. Moje pleť plakala. A duše s ní. Protože závažnější kožní problém nikdy není jen na povrchu. Dotýká se celého těla, sebevědomí i psychiky.

Pamatuji si, jak jsem už od velmi mladého věku navštěvovala lékárny a nakupovala ve velkém Aknecolor, abych si zakryla každý pupínek. Věřila jsem, že „něco“ na mou problematickou pleť musí fungovat. A když ne krycí léčivý krém, tak mastička od dermatoložky, antibiotika, hormonální antikoncepce… až po Isotretinoin (který jsem však nakonec odmítla). Všechny tyto cesty jsem prošla, protože jsem toužila po čisté pleti a věřila, že řešení je někde venku.

Zde přikládám ilustrační fotky, v jakém stavu má pleť byla. Jsou pouze ilustrační a néé moje vlastní, protože jsem neměla ani pomyšlení na to, abych si svou nemocnou pleť v oné době jakkoliv dokumentovala.

Výsledky však byly buď krátkodobé, nebo vůbec žádné. Akné se vracelo. Každý nový pupínek mě tak moc trápil. Pamatuju si otázky, které mi vířily v hlavě: „Proč já? Co dělám špatně? Proč zrovna moje pleť?“ Byly to chvíle bezmoci, kdy jsem se styděla sama za sebe a cítila, že moje pleť je můj největší nepřítel. Pamatuji si, že jsem si nemálokrát i pupínky počítala a bylo zcela běžné, že v jeden čas jsem jich měla v různých stádiích na pleti klidně i 50. Některé pupínky byly spíše povrchové, ale většina z nich "lezla" z nitra. Velké, podkožní boláky, které jsem nevydržela neprovokovat a kvůli mačkání jsem si zadělala na opravdu nemálo jizev.

Tato záležitost mě trápila opravdu hromadu let. Troufám si říct, že se jednalo i o dlouhých 10 let. S věkem mi však došlo, že pokud chci něco změnit, musím se podívat hlouběji. Akné není jen o pupíncích. Je to o psychice, hormonech, životním stylu, o tom, jak se k sobě chováme. Začala jsem se učit dívat na pleť jako na zrcadlo těla. Uvědomila jsem si, že každá vyrážka je vlastně signál - volání o pomoc, které jsem dřív neslyšela.

S vědomější myslí však nepřišel žádný rychlý zázrak. Ale krok po kroku jsem objevovala, že pomáhá:

🌿 přírodní kosmetika a jemnější přístup k pleti
🌿 snížení stresu a laskavost sama k sobě
🌿 naslouchání tělu - co mi vadí, co mi prospívá a naopak neprospívá
🌿 vědomá péče o pleť i tělo doprovázena láskou k sobě samé

Akné mě vlastně donutilo zpomalit, učit se trpělivosti a hledat cestu, která je udržitelná.

Dnes už vím, že moje pleť mě nikdy nezradila. Jen se snažila promluvit. Akné mě naučilo zastavit se, naslouchat svému tělu a dát mu to, co opravdu potřebuje.

Pokud vás trápí pupínky, chci vám už nasdílet pouze jediné: Netrestejte se za ně. Pleť není váš nepřítel. Je to vaše učitelka. A když k ní budete přistupovat s trpělivostí a laskavostí, jednoho dne vám to vrátí.

Můj aktuální stav pleti. Moje jizvičky nevnímám jako vadu. Jsou pro mě důkazem, že jsem to nevzdala. Že jsem se naučila vidět svou krásu i přes bolest, kterou jsem kdysi cítila. A že pleť není nepřítel, ale citlivý průvodce 💛.