Původ slova "Kosmetika"

Existují dvě hlavní teorie o původu označení "kosmetika". První předpokládá, že slovo vzniklo z řeckého "kosmeo", což znamená "umění se zdobit" nebo "zkrášlovat". Druhý původ je z latinského slova "cosmos", které se překládá jako vesmír nebo také řád a harmonie (čímž odkazuje na snahu o uspořádaný a dokonalý vzhled).

Ano, i v pravěku kosmetika existovala, i když sloužila primárně jako ochrana a medicína. Pravěcí lidé si vyráběli nejrůznější mastičky z tuků, extrahovali výtažky a šťávy z rostlin a objevovali přírodní barviva. Tyto ingredience používali převážně proti chladu, horku, na štípance od hmyzu a proti parazitům.

V rámci rituálů a obřadů začali s prvními malůvkami na obličej. Znali už jednoduché hřebeny a ozdoby do vlasů. V této době byla ideálem krásy velmi známá Věstonická Venuše se svými kyprými tvary.

Ve starověku se kosmetika posunula o velký krok dopředu. Začaly se používat pleťové a vlasové masky z medu, včelího vosku, olivového oleje a moruše.

Starověké civilizace nezapomínaly ani na dentální hygienu. Zuby si čistili například dřívkem nebo směsí myrhy a popela. V tomto období se ve velkém začala používat přírodní barva henna, kterou známe dodnes. Barvili si s ní vlasy i obočí. Chloupky vytrhávali prvními pinzetami. Ženy drtily přírodní minerály, jako je malachit a hematit, na oční stíny a vytvářely si i první rtěnky a lesky. První pudry byly vyráběny v Číně z rýže.

Rozvoj kosmetiky ve starověkých oblastech rozepíšu níže.

Období středověku bylo ohledně kosmetiky a hygieny do značné míry pozastavené. Zkrášlování a péče o tělo nebyly prioritou, a to často z náboženských důvodů, které marnivost odsuzovaly. Lidé používali především vonné látky a parfémy, aby potlačili nepříjemné tělesné pachy.

S novověkem se vrátila móda alabastrové pleti (bledé pokožky) a tmavých rtů, čehož bylo dosahováno pomocí pudrů a líčidel. Kosmetiku dokonce začali používat i pánové, kteří si například malovali rty rtěnkou. Pěkné a výrazné rty poukazovaly na vznešenost a váženost. Rozmohla se také móda paruk, a to i u mužů. Od této doby se kosmetika už jen neustále rozvíjela a stala se průmyslem, jak ho známe dnes.

První významnou oblastí byla Čína, kde ženy využívaly byliny k výrobě obkladů a masek, například ženšen. Z rýžového prášku si vyráběly první pudry a k bledým tvářím patřily výrazné červené rty. Ženy si také barvily obočí a vlasy.

V Indii si lidé vyrobili první pasty na zuby. Hlavní ingredience past tvořilo pomleté koření, jako je muškátový oříšek, pepř či zázvor. Kartáčky měli vyrobené z větviček. Rozšířila se i depilace chloupků pomocí smoly ze stromu.

Když zabloudíme do starověkého Egypta, kosmetika zdaleka nezaostávala. Mnoho kosmetických rituálů a složek bylo převzato do světa právě odtud. Příkladem jsou masky z medu, mastičky z oliv a využívání růžových okvětních lístků. Egypťané dbali na hygienu, myli se několikrát denně (vodou, sodou a pískem) a natírali se vonnými oleji a mastmi. Ženy si malovaly výrazné horní oční linky (černé) a pro spodní linku byl trendem zelený odstín. Královna Kleopatra proslula koupelemi v oslím mléce.

V Římě vznikl první kadeřnický salon, kde si Římané mohli nechat udělat například první trvalou. Řekové i Římané, stejně jako Egypťané, milovali lázně (koupele střídavě v teplé a studené vodě). Po koupeli následovaly masáže nejrůznějšími oleji (mandlový, sezamový). V Římě měla každá dáma vyškolené otrokyně, které jí dělaly manikúru, pedikúru, účesy, líčily je a staraly se jim o pleť. Římanky usínaly s pleťovou maskou na obličeji a krku, která byla ráno smývána kozím nebo oslím mlékem.

Historie kosmetiky je fascinujícím příběhem o neustálé lidské touze po kráse, zdraví a sebeprezentaci. Co začalo jako praktická potřeba (ochrana před počasím) se postupně stalo symbolem společenského postavení, rituální praxí a nakonec masovým průmyslem. Od drcených minerálů starověkého Egypta a rýžového pudru v Číně po parfémy středověku a barevné trendy novověku. Kosmetika vždy pomáhala lidem definovat sebe sama. V dnešní době, kdy technologie a věda umožňují nevídané možnosti, zůstává esence stejná: touha po harmonii, péči a individuálním vyjádření.