Historie esenciálních olejů
Používání esenciálních olejů představovalo nedílnou součást tradice ve většině raných kultur. Nejznámější a nejbohatší informace o využívání aromatických materiálů pochází ze starověkého Egyptu. Papyrusové rukopisy odtud pocházející hovoří o jemných olejích a vonných látkách jako je kadidlo, cedr a myrha, které se používaly např. při balzamování, kdy oleje poskytly ošetření těla a ochranu duši zesnulého. Tato starověká kultura kladla velký důraz na péči o sebe a hygienu a pěstovala různé rostliny pro každodenní kosmetické použití, jako jsou tělové oleje a parfémy.
Mnoho starověkých čínských a indických civilizací začalo také zkoumat léčebné využití bylin a rostlin. Bylo zaznamenáno použití aromatických olejů v tradiční čínské a indické (ajurvédské) medicíně, které se obě zaměřují na holistické přístupy k lékařskému ošetření a emoční rovnováze. Mezi rostliny často používané v těchto léčebných postupech patří skořice, zázvor a santalové dřevo.
Co to jsou esenciální oleje?
Esenciální oleje jsou komplexní směsí rostlinných organických těkavých sloučenin. Biosyntéza těchto aromatických těkavých sloučenin probíhá na speciálních místech – zejména v siličných kanálcích či žláznatých trichomech, přítomných téměř ve všech částech rostliny, od listů nebo květů až po kořeny v závislosti na rodu rostliny.
Silice jsou nerozpustné a nemísitelné s vodou. Jsou rozpustné v lipofilních (nepolárních) rozpouštědlech a mísí se s tuky. EO jsou extrahované z květů, listů, kůry, kořenů a dalších částí rostlin. Proč rostliny produkují tyto esenciální oleje? Chemické sloučeniny obsažené v silicích rostlině poskytují ochranu před infekcí, přitahují opylovače a chrání před predátory.
Deriváty terpenoidy a fenylpropanoidy jsou hlavními složkami obsaženými v esenciálních olejích. U většiny rostlin obsahují jejich silice v největší míře terpenoidy. Přítomnost derivátů fenylpropanoidů však dodává esenciálním olejům výraznou chuť, vůni a pikantnost. Tyto dvě základní skupiny sloučenin jsou odvozeny ze dvou různých drah z různých primárních metabolitů.
KOMPOZICE ESENCIÁLNÍCH OLEJŮ
Esenciální oleje obsahují desítky složek odlišné chemické struktury. Jsou složeny z těkavých aromatických sloučenin, což jsou malé organické molekuly, které mají tendenci se měnit z kapalného skupenství do plynného skupenství při pokojové teplotě (vysoce těkavé látky). Každá taková složka má svou charakteristickou vůni a účinky na tělo.
Každý esenciální olej obvykle obsahuje několik stovek jednotlivých aromatických molekul, přičemž převážná většina je v množství nižší než 1 %. Tyto molekuly spolupracují jako kompletní synergická jednotka pro maximalizaci účinnosti oleje.
Většina těchto aromatických sloučenin je široce distribuována po celém rostlinném království. Např. limonen, linalool a pineny se nacházejí ve velkém množství esenciálních olejů, jen velmi málo EO neobsahuje žádnou z těchto složek. I když esenciální oleje obsahují mnoho různých druhů aromatických látek v různých poměrech, jedna nebo dvě složky často dominují.
Aromatické molekuly jsou tvořeny základními prvky: uhlíkem, vodíkem, kyslíkem, dusíkem..., a jelikož se jedná o organické látky, uhlíky tvoří uhlíkatý řetězec. Monoterpeny (10 uhlíků) a seskviterpeny (15 uhlíků) se vyskytují v esencích nejčastěji.
- Monoterpeny jsou opravdu velmi malé, lehké, vypařují se velmi rychle a jsou náchylnější na oxidaci.
- Seskviterpeny mají větší struktury, jsou stabilnější a vypařují se pomaleji.
V rostlinách nalezneme zejména spoustu
okysličených derivátů zmíněných skupin terpenů (jsou od nich odvozeny) – např.
alkoholy, aldehydy, estery, ethery, ketony, fenoly...
Teď už však někteří ze zástupců těchto skupin sloučenin.
LIMONEN, PINEN, MYRCEN, FARNESOL, NERAL, LINALOOL, EUGENOL, LINALYL ACETATE, GERANIOL, THYMOL a spousta dalších. Každá tato látka má svou chemickou strukturu a specifické vlastnosti.
Někdy mohou mít esenciální oleje získané z botanicky identických rostlin výrazně odlišný soubor chemických složek a terapeutických účinků. To může být způsobeno různými podmínkami pěstování, umístěním, klimatem atd. Když k tomu dojde, jsou různé oleje klasifikovány jako chemotypy. Toxicita některých esenciálních olejů velmi závisí na chemotypu.
Tymián (Thymus vulgaris) je skvělým příkladem – tymián červený (tymián chemotyp Thymol) obsahuje více fenolů a tymián sladký (tymián chemotyp Linalool) obsahuje více alkoholů.
Existuje i spousta dalších faktorů ovlivňujících odchylky ve složeních: geografické umístění, povětrnostní podmínky, typ půdy a použité hnojivo. Dále také stáří rostliny a denní nebo roční doba, kdy se sklízí.
Zdroje článku:
0 komentářů:
Okomentovat